Ekologie a pohádka blízké reality

Dnes jsem se spolu s partnerem procházela po Milíčovském lese. Je to krásný les, ale rok od roku smutnější. Smutnější díky neuctivým zásahům nás lidí. Místa, která jako viditelná zranění se tu vystavují vstříc našemu svědomí, jako ocejchování našich nevědomých činů. Kam až chceme zajít? Co naše děti a děti našich dětí? jaké budou další kroky? 
Přítel přítomně poznamenal s odkazem na ceduli:  "CHRÁNĚNÁ PAMÁTKA", která byla při vstupu na jedné z cest. "Hmm, pěkné, toto je památka.  Jako bychom si měli upamatovat, co byla pro nás příroda, ze které kus po kusu ukrajujeme. Cedule pravděpodobně zajistí příjem z Evropské unie, ale už není samozřejmostí, aby byly nově vysázené stromy podél rybníků, naopak, nádherné urostlé stromy podél rybníka, které byly domovem mnoha Ibisům, byly pokácené - peníze jsou silnější než hlas našeho svědomí. Cedule nám zajistí vlastní pocit, že jsme pro to leccos udělali.
Podíváme se před barák, smetí a zas smetí, kam náš pohled letí, vyhozená zemina květináčů, bordel z kontejnerů, jenž bezdomovci roztahali, z našeho sousedství se stává postupně smetiště, jak je tomu u Vás? Dovolíte si pořádně se rozhlédnout? Vezmete také při své cestě nějaký ten "bordel" do popelnice? 

Toto téma mi teď připomnělo kreslenou pohádku, ( a je mi moc líto, nepamatuji si její název).
V tomto příběhu se jednalo v počátku o muže, který díky svému nápadu ze stromů, které produkovaly speciální látku a jenž obklopovaly planetu

vyráběl různé části oblečení pro lidi - šátky, šaty, kalhoty...
Poptávka byla postupně vyšší a vyšší, vlastně velmi vysoká, a tak nebylo divu, že došlo k úplnému vykácení stromů. Lidé si postupně zajistili přežití pod speciální kopulí, která je chránila proti záření,a lecčemu dalšímu. Město obklopovaly pouze umělé stromy, lidé si již nepamatovali na pravé stromy, úžasné pro ně bylo, že tyto umělé stromy se mohly rozzářit barvami všech ročních období.
Jaký to komfort a pohodlí...
Jednoho dne hlavoun této země se rozhodl, že bude prodávat i kyslík - jak daleko jsme od tohoto příběhu, prodáváme-li pozemky na měsíci? :)
Příběh dále vypráví ....Jeden ze mladých zvědavých chlapců si přál vědět, co je za zdí, kam neměl nikdo přístup, byli přísně střeženi, aby k tomu za žádných okolností nedošlo. Jeho záměr byl natolik silný, že nebylo pochyb, že se mu to podaří.  
Za zeď se dostal, a setkal se s oním mužem z počátku našeho příběhu, který byl shrben pod břemenem svým činů a také jeho tvář nesla stopy života,  jeho vzletů a pádů. Dal našemu zvědavci semínko, poslední semínko z živého stromu.
Chlapec byl nadšený, cítil, jak ho jeho vnitřní touha poznat na vlastní kůži něco z příběhů jeho babičky, pohání vpřed. 
Tolik překážek mu bylo kladeno do cesty, lidé si již nepamatovali a nechtěli si rozpomenout, pouze papouškovali, co jim bylo předkládáno - "Naše stromy nesmrdí, není z nich bordel a máme v jednom okamžiku jakékoliv roční období které chceme!" ... pořád dokola opakovali to samé. Nevěděli, jaké to může být spočinout pod stromem a opřít se o něj zády, netušili, že dává sílu na několik metrů kolem sebe a pomůže nám dostat se zpět do rovnováhy, nepamatovali si na ptáčky v korunách..., nic z toho.
Nicméně to by nebyla pohádka, kdyby mu nepřišla pomoc naproti v podobě jeho babičky. 
Semínko se uchytilo a lidé mohli vidět zázrak, který nastal spolu s rostoucím stromem, mnoho z lidí sejmulo své klapky z očí a začali si zpívat a jásat, začali se s láskou starat o to, co jim bylo najednou tolik vzácné. 

A na to mohli přijít ve chvíli, když už to nebylo součástí jejich života, to známe moc dobře, že?
Ale co uděláme, aby nebylo potřeba takového extrému? 
Co uděláme každý sám za sebe? 
Až příliš jsme se izolovali od dění kolem sebe...
To, co se děje přírodě, děje se i nám. 
Začněme každý sám za sebe třeba tím, že se začneme zdravit spolu s úsměvem, úsměvem, který nic nestojí a tolik dá...a třeba s igelitkou v ruce, aby duchové přírody měli radost a trochu si oddychli....a tímto jednoduchým krokem se můžeme rozhodnout začít být více ke svému okolí všímaví.
Nejsme od přírody nijak oddělení což vypovídá nádherně psaný text: Vzkaz o indiánského náčelníka