PŮST A HLADOVĚNÍ

 

Ráda bych na mých stránkách seznámila čtenáře s metodou půstu - (nebo pro lepší orientaci ) přístupem k hladovění.

Jak výstižně poznamenává dotorka Partyková ve své knize Hladovění pro zdraví - čím více nás civilizace vzdaluje od přírody, tím více jsme nemocni a míň a míň se dokážeme odříci určité požadavky. Díky pohodlí autmobilu zapomínáme na pohyb, a tak nám tuhnou klouby, líný a pomalý krevní oběh má za následky usazeniny v cévách a následně infarkty a mozkové příhody. Auta však za mé zdraví nemohou. Přechemizovaná, nevyvážená, nevhodně kombinovaná strava se hlásí zažívacími potížemi a končí vředy, zácpou a rakovinu. Ale ta to, co jím a co z toho plyne, si mohu sama či sám. 

A jak píše paní Vilma, jsme zodpovědni předně každý sám za sebe. Každý sám za sebe se svou vnitřní disciplínou nebo leností či neinformovaností má volbu se rozhodnout.

Pokud se cítíte unaveni a vnímáte, že vaše „trubky" jsou zaneseny, cítíte se bez energie a víte, že je něco jaksi v nepořádku, protože jste stále (někdo pouze v duchu) mladí a nebo jen zkrátka věříte ve schopnosti svého dokonalého těla, možná se pozastavíte nad možnostmi půstu.

 

Půst nebo spíše hladovění mnozí negují, jednají tak spíše ze strachu a z nevědomosti, kdy nemají v této oblasti žádnou zkušenost, proto se nenechejte odradit, udělejte si sami svůj osobní názor na něco, co je staletími dokázáno jako nejúčinnější metoda na každou nemoc, což zmiňoval už zakladatel lékařství - Hyppokratés. Hladovění není prostředkem k zhubnutí. 
Je to nástroj fyzické a duchovní očisty a cesta k léčení chronických a zhoubných nemocí bez použití medikamentů. Při hladovění organismus nedoplňuje energetické výdaje zvenku a je nucen existovat na úkor svých vnitřních zásob. Nastane proces zvýšené fyziologické regenerace, ozdravění a obnovení buněk, stabilizace molekulární a chemické soustavy organismu.

O hladovění se říká, že je to nejrychlejší a nejnáročnější cesta k Bohu. Cesta nemusí být pro každého tou správnou, ale proč se na ní nevydat a neprozkoumat ji – byť pouze ze zvědavosti? :)

Je třeba naslouchat sám sobě a nechat se vést, cítíte-li, že teď je ten správný prostor pro to zkusit to, běžte do toho! Dříve pro mne byla nepředstavitelná představa vydržet několik dní bez jídla, být pouze na úplněk bez jídla bylo pro mne náročné a vždy jsem sama se sebou smlouvala a pokaždé to skončilo třeba pouze jako ovocný den nebo den o rýži. Ale to se pak nejedná o půst, ale o dietu. Při půstu dochází ke zpomalení a poté k zastavení činnosti žaludku, při dietě tomu tak není. Měla bych spíše mluvit o hladovění - tyto dva pojmy se zaměňují, při hladovění pouze pijete vodu, nic víc. Osobně doporučuji, pokud se rozhodnete pro hladovění a chcete vědomě zakusit své vlastní hranice a to, jak silnou máte vnitřní disciplínu, nezmiňujte se o tom v okolí - právě naši známí, přátelé a rodina jsou ti, kteří nás odrazují od něčeho, o čem nemají sami nejmenší ponětí. Jednají z přirozené reakce, která je reakcí vlastního strachu. Informace o tom, že lidé hladověním zemřeli atd., nejsou pouze informováni, nic víc. V tomto pířpadě je velmi trefné "mlčeti zlato". Pouze ti přátelé, ketří vás berou se vším všudy takoví, jací jste, Vám mohou být podporou.

S půstem je třeba zacházet velmi opatrně, protože uvolňuje staré usazeniny v těle.
Důležité je mít jasný záměr, proč půst podstupujete – tím získáváte sílu, dále potřebná literatura a očista před půstem.

V knize Hladovění pro zdraví od Vilmy Partykové najdete skutečně studnicí informací: Kniha má 261 stránek a hladovění se věnuje od historie hladovění až po současnost, a to velice široce. V knize jsou popsány snad všechny možné způsoby hladovění, jak klasické, tak suché, a také s pitím uriny. Najdeme tam i podrobné informace o tom, co se v těle děje a jak se máme na hladovění připravit, ale i jak ho ukončit a přejít na normální stravu. Mudr. Partyková zde sděluje nejen svoje zkušenosti, ale i zkušenosti ostatních odborníků na hladovění. Závěr knihy patří praktickým zkušenostem s hladověním autorky, ale i jejích "pacientů". Jak sama píše, čtenář si po přečtení knihy uvědomí, že hladovění je řehole a má svůj pevný řád, který se musí dodržovat.

Během tohoto procesu a zejména u vyšších stupňů se organismus zbavuje těžké vody, která se nezúčastňuje metabolismu. Je to radioaktivní voda působící jako oxidant v našem těle. Nejvíce těžké vody se kožními póry vyloučí při pátém stupni kaskádového hladovění. Tuto těžkou vodu, dalo by se říci „mrtvou vodu", nejsou ledviny schopny vyloučit, protože se těžká voda do metabolismu vůbec nezapojí, její velká molekula nepronikne buněčnou stěnou. Těžká voda se vyloučí jedině kůží a organismus se zbaví této škodliviny pouze pomocí suchého hladovění. Kůže, která při hladovění nepřijde zevně do styku s vodou, se účinně očišťuje.

Během kaskádového hladovění nedochází ke spouštění různých pochodů, od útlumu zažívání až po acidotickou krizi, jako při klasickém hladovění. Organismus setrvává ve fázi potravinové excitace. Díky tomu se mohou uskutečňovat změny v podvědomí a celém organismu.

Tělo se při suchém hladovění rychleji zbavuje tukových zásob a tak si díky tomu tělo uleví od přebytečných tukových polštářků, přestože jsem váhově shodite třeba pouze 3 kila za celou dobu 20 dní, jako v mém případě. Momentálně při dvacátém dni této metody je kůže hladká, oči projasněné, vlasy se zbavily roztřepených konečků a povrch nehtů se vyhladil. V době nepití a nejezení jsou někdy náročnější stavy, ale ne vždy pravidelností – rozladěnost, větší únava, bolesti částí těla, tkeré se čistí atd. Na druhou stanu méně spím, cítím se čilejší a přítomna. Ve dnech, kdy nejím, se otevírají nová témata ke zpracování a vědomí přístup je na denním pořádku.
Upřímně doporučuji coby přípravu na delší půst. 30 denní kaskáda vydá jako 15 denní hladovění.

Moudrost těla je dokonalá a tak každý den, kterým si projdete bez jídla, si vaše tělo velmi dobře pamatuje - prošla-li jsem třídenním půstem, další půst o pěti dnech byl z úrovně tří dnů naprosto bezproblémový. Nejtěžší jsou z mého pohledu tzv. návratovky – dny, kdy se navracíme zpět po půstu. Zde se vyplatí být velmi opatrný a dodržet dobu rovnou době půstu, kdy konzumujeme zeleninové nebo ovocné šťávy a pomlau se navracíme, dle dostupné literatury si načtěte, jak se z půstu navracet.

Procesy, kterými si při hladovění procházíme, se různí, u mne je to třeba o únavě těla, a někdo, kdo má dostatek zásob, téměř nic nezaznamená.
Netušíme, co vše se v těle napravuje, můžeme se pouze domnívat, ale stačí být vnímavý a zpětná vazba našeho těla je zřetelná, cítí se uvolněně, s lehkostí a větším energetickým nábojem, čistí se nejenom fyzická schránka, ale také psychické vzorce a celkově vnímání.

To, že žaludku nedáme najíst je jako bychom té části, která vyžaduje stálou pozornost (ego), přestali dávat výživu a přestože kňourá a brání se tomuto přístupu, se velmi vyplatí zůstat ve své síle. Díky nepohodlí a dočasnému „utrpení" se mílovými kroky posouváme ve svém osobním rozvoji - vědomě narušujeme hranice a tím se dostáváme dál za hranice dosavadního vnímání.

Ať už se pro půst rozhodnete nebo pouze přemýšlíte, přeji vám hodně vnitřní síly a odvahy učinit tento krok k novým rozměrům vnímání schopností našeho těla.

Jitka

A na závěr krásné přirovnání z www.pust.cz

Půst naučí člověka se 100% účinností ovládat nejdokonalejší hudební nástroj - vlastní tělo. Umožní člověku doslova ukrást si svoje tělo zpět z rukou lékařových, spravit jej a pak na něj krásně hrát. Tělo má sedm základních strun a přes tři stovky pomocných. Na sedm strun se člověk naučí hrát po sedmi dnech, zbylé tři stovky mu pak jsou ukázány v 21 den půstu a na ty se naučí hrát cestou do 40tky. Krásný zvuk, ba přímo harmonie, kterou pak tělo vyzařuje do svého okolí. Harmonii navenek zahlédne jen dobrý pozorovatel, ale plnou silou jej slyší duše a duch v těle žijící.