...ptali jste se mě, jaký je rozdíl mezi člověkem a myší, řekl zenový mistr. Myš chodí bludištěm a hledá, co je kde dobrého k snědku. Vedena neomylným čichem, ucítí přítomnost sýra. Po několika slepých pokusech a omylech, kdy zas a znova narazí na překážku, konečně dorazí ke čtvrté brance, kde si pochutná na sýru. Druhého dne se situace opakuje, opět zacítí sýr a již poněkud kratší cestou s méně omyly dorazí ke čtvrté brance a pustí se do sýra. Tak se to opakuje i nazítří a dalšího dne. Veliký bůh života však čas od času změní místo, kde se nachází sýr. Myš je nucena zas a znova podstupovat svoji cestu ke čtvrté brance, kde ale opakovaně nenalézá nic. A tu máme ten rozdíl mezi myší a člověkem. Myš brzy přestane věřit na sýr ve čtvrté brance. Jde jí totiž o sýr a poměrně brzy začne opět věřit svým smyslům, než své minulé naučené cestě. Člověk nikoli. Člověk prostě věří více své idei, že sýr je ve čtvrté brance, ačkoli on tam už dávno není. Dokonce i tehdy, když sýr ve čtvrté brance je od počátku pro člověka pouhou legendou, o níž se doslechl od věrohodných autorit, chodí ke čtvrté brance, kde nenalézá nic dobrého pro sebe. Člověk ví své, myš hledá sýr.