Film pojímá VODU nejen jako „základní a životně důležitou složku našeho prostředí“, ale jako ŽIVEL – jako archetypální metaforu všech plynoucích procesů: myšlení, času, života. Všechny živly jsou archetypy – něco, co se člověk současné civilizace snaží vymýtit ze svého vědomí, avšak nemůže zabránit tomu, aby mytické myšlení dál pracovalo v našem nevědomí. Myšlení vodyVšimněme si, jak hluboce jsou vodní přirovnání zastoupena v jazyce, kterým mluvíme: do čeho všeho se noříme, v čem všem se topíme, hledáme prameny a zdroje, jdeme proti proudu, nebo plyneme s proudem, dotkneme se dna, nebo se konečně nadechneme nad hladinou, unášejí nás vlny naší mysli, spíme, jak když nás do vody hodí, naše trpělivost přeteče, rosteme jak z vody, žízníme nejen po tekutinách, příležitost nám protekla mezi prsty, nevstoupili jsme dvakrát do téže řeky, protože čas plyne jako voda. Vyřešíme-li nějaký problém, vlastně jsme ho rozpustili: solution – řešení – roztok. Dokonce i odpouštění je skutek tekutý a neuchopitelný. Naše myšlení však, spoutáno betonovým korytem účelovosti, přestává plynout přirozeně. Má tendenci zastavit, znehybnět, spočítat, změřit, rozfázovat skutečnost, aby byla pochopitelná a uchopitelná, to jest abychom s ní mohli manipulovat. Naše myšlení (a tím i jednání) se tak dostává do rozporu se světem. Místo „demokratické“ spolupráce a interakce zaujímáme postoj autoritativního vladaře. Vztah k vodě v krajině a v našich životech vůbec, to dokumentuje neobyčejně působivě a vizuálně.

Více o vodě